Budu asi trochu sentimentální, protože i ze svatby jsem odjížděla se slzami v očích, jak jsem byla dojatá, že zrovná já jsem mohla prožít s Terkou a Lukášem jejich velký den. Terezu a Lukáše už znám z předešlých focení a tak jsem věděla už dopředu, že svatba bude úžasná. Prostě bezvadní lidé přitahují bezvadné lidi :). Celá svatba se nesla v mysliveckém duchu do maličkých detailů, jakými bylo třeba peří v květině. Na obřadě u Staročeské Stodoly hrály k příchodu něvěsty Trubačky což byl tedy také zážitek a pak už jsem byla zvědavá, jak jeden ze psů donese prstýnky. Nikde se neobjevila žádná kachna, takže košíček s prstýnky byl vzorně donesen ženichovi.
Přátelé jim vymysleli velice originální hry i překvapení – jste dobří, byly moc prima! 🙂
No a když jsme se dostali ke klasickým svatebním tradicím, čekala mě veliká premierá, takový malý navyřčený sen :)…Kytice se neházela, ale předávala a rovnou s tím jasným romantickým cílem. A přiznám se, ač jsem byla ta z těch, co to věděli, stejně mi slzy tekly proudem, taky jsem obrovská romantička, takže se asi není čemu divit :).
K večeru, a hlavně pak ještě v noci svatebnímu páru ještě napršelo tolik štěstí, že asi nebudou vědět co s ním, ale oni si ho opravdu zaslouží! Terko a Lukáši, přeji Vám úžasné manželství 🙂
